Odkud a kam směřuje venkovní výuka? Historie, současnost a trendy ve venkovní výuce v kontextu vzdělávacích teorií
Venkovní formy výuky se v posledních letech v České republice dostávají do širšího povědomí pedagogické veřejnosti a jsou s rostoucí měrou využívány v rámci všech úrovní vzdělávání. Postavení české venkovní výuky v této souvislosti zasluhuje zvýšenou pozornost, protože s rostoucím podílem využívání...
Main Authors: | , |
---|---|
Format: | Article |
Language: | ces |
Published: |
Czech Pedagogical Society
2022-02-01
|
Series: | Pedagogická Orientace |
Subjects: | |
Online Access: | https://journals.muni.cz/pedor/article/view/20596 |
Summary: | Venkovní formy výuky se v posledních letech v České republice dostávají do širšího povědomí pedagogické veřejnosti a jsou s rostoucí měrou využívány v rámci všech úrovní vzdělávání. Postavení české venkovní výuky v této souvislosti zasluhuje zvýšenou pozornost, protože s rostoucím podílem využívání venkovních aktivit se postupně navyšuje i reálný impakt na vzdělávací proces. Venkovní výuka na našich základních školách vychází z tradic vázaných na využívání blízkého okolí školy a školních zahrad a její kořeny sahají do 19. století. V současné době je realizována nejčastěji krátkodobě a spíše občasně. Většina škol má k dispozici školní zahradu a alespoň částečně ji pro venkovní formy výuky využívá. Školy mají ve svých kurikulárních dokumentech zahrnuty exkurze, vycházky, terénní cvičení, školní výlety, sportovní kurzy, případně školy v přírodě, adaptační kurzy a projektovou výuku. Rychle rostoucí vliv na podobu a rozsah venkovní výuky u nás mají v současnosti centra environmentálního vzdělávání, která se zaměřují jak na realizaci konkrétních programů pro školy, tak na vzdělávání a rozvoj pedagogů v daném segmentu a značně přispívají k rozšiřování venkovních forem výuky v českém prostředí. V aktuálně publikovaných metodických dokumentech zaměřených na venkovní výuku majících potenciálně větší dopad na české edukační prostředí je možné identifikovat společné znaky. Konkretizovanější podoba venkovní výuky, ke které metodické materiály vedou, v sobě nese prvky otevřené pedagogiky ve smyslu posilování role učitele jako partnera a průvodce žáka aktivním učením a zdůrazňuje nutnost aktivní role žáka při edukačním procesu. Charakteristické jsou konstruktivistické rámce a badatelsky orientované přístupy, zdůrazňovány jsou přínosy kooperativního učení a soulad s pedagogikami probouzejícími žákovo uvědomění odpovědnosti za životní prostředí. Aktuální pojetí venkovních forem výuky do značné míry naplňují koncepty holistického pojetí výuky. |
---|---|
ISSN: | 1211-4669 1805-9511 |